• aktuálně
• životopis
• PS PČR
• Liberecký kraj
• co mě těší/hobby
• kontakty
• média

Stát v systému kontrol dotací absolutně selhal a měl by svou chybu rychle napravit, dluží to starostům a starostkám

9.duben 2015

Vezměme si standardní postu při dotačním projektu na menší obci. Ta, řekněme, požádá o dotaci Regionální radu. Splní podmínky pro její udělení a zpracuje tedy celou dokumentaci. Pro jistotu požádá poskytovatele dotace, aby před tím, než dojde k faktickému zahájení projektu, zkontroloval, zda vše proběhlo v souladu se zákony, směrnicemi, podmínkami dotace. Výsledkem kontroly je zjištění, že vše je v pořádku a nic nebrání čerpání dotace. Menší obec má radost, její představitelé také, zrekonstruují díky tomu například chátrající domov seniorů.

Po dokončení projektu požádají toho, kdo jim dotaci udělil, a kdo již projekt jednou kontroloval, o proplacení uznatelných nákladů. Projekt znovu projde kontrolou. A hle – nezřídka se stává, že stejná instituce ve stejném projektu, najde najednou chybu a požaduje vratku (přičemž obec musí předpokládat, že následně přijde ještě Finanční úřad a bude chtít „pokutu“). Anebo také ne. Je klidně možné, že poskytovatel dotace finanční prostředky proplatí s tím, že nenalezl nic, co by bylo špatně. Může si starosta takové obce oddechnout? Nikoli. Stále je vlastně na začátku. Následně totiž může přijít kontrola například z Ministerstva financí, která se neztotožní s názorem poskytovatele dotace, najde chybu, a udělí pokutu. Jak je možné, že do té doby nikdo chybu neodhalil, je jen jednou z mnoha otázek. Mimochodem – když už jsme u kontroly z Ministerstva financí – to se necítí vázáno například ani zjištěním Úřadu na ochranu hospodářské soutěže a i pokud například tato kontrolní instituce nezkonstatuje pochybení, Ministerstvo financí je schopno zjistit pravý opak. Zvláštní. A pak je opět vyměřena pokuta (kterou, mimochodem, díky systému, požaduje ten, kdo několikrát nic neobjevil, tedy poskytovatel dotace). A když už nic nezjistí Ministerstvo financí, je tu ještě například Nejvyšší kontrolní úřad a některé další instituce, které provádí kontrolu a vyměřují sankce. Několik dalších let poté, co projekt začal sloužit svému účelu, aniž by byl předražen, či v něm byla jiná zásadní chyba, se starostové musí obávat toho, že si na ně „vzpomene“ někdo, kdo si přijde udělat kontrolu.

Kontroly jsou zásadní zátěží především pro malé obce

Kromě samotného nesystémového řešení, nejednotné metodiky, nejednotného výkladu zákona, je navíc potřeba zdůraznit také to, že všechny tyto „kontroly“ zásadně administrativně (i finančně) zatěžují obecní úřady, což obzvláště na menších městech může být velký problém. Známy jsou i příklady, kdy jedna kontrola čekala na to, až skončí předchozí, a bude jí tak moci poskytnout podklady pro kontrolu, které měla do té doby ona.  Absurdní.

Nebavíme se zde přitom o nějakých pochybeních, která by znamenala špatné hospodaření s dotacemi, jejich zneužívání, či jiné nekalé aktivity. Jsou to mnohdy „chyby“ čistě administrativní, drobnosti – například chybějící podpis, špatně pojmenovaná příloha, prošlé potvrzení a podobně. Ani taková pochybení by se neměla opomíjet a chápu, že je třeba být v tomto ohledu pečlivý a důsledný. Na druhou stranu – zjistit by je měla již první kontrola a trest by měl být adekvátní pochybení.

Neříkám poprvé, že v kontrolních mechanismech dotací jsme jako stát v minulosti zásadně selhali a je trestuhodné, že v tomto nesystému pokračujeme dále. Zásadní chybou při kontrole evropských dotací je nejednotná metodika, nejednotný výklad podmínek udílení dotací, jejich čerpání, ale také příliš velké množství úřadů a institucí, které kontrolu mohou provádět, navíc bez jejich efektivní spolupráce.

Jedna kontrola na jednu dotaci

Má tento současný stav nějaké řešení? Má – a i na něj upozorňuji již dlouho a věřím, že současná diskuse v Poslanecké sněmovně povede až k tolik potřebné změně legislativy, díky čemuž budou moci starostové a starostky v klidu spát bez obavy z toho, že jakákoli dotace pro ně může znamenat nemalé problémy, trestní stíhání, zničení politického i soukromého života.

Dotační titul na obci či městě, stejně jako na kraji či kdekoli jinde by měl být kontrolován vždy jen jedním určeným orgánem s jasně danou metodikou a výkladem zákonů. Další případné kontroly by se již neměly zaměřovat na samotné příjemce dotací, ale na ty, kdo je kontroloval. 

Jsem přesvědčen o tom, že tato systémová změna by pomohla jak starostům a starostkám, ale také by pomohla pročistit celkové prostředí dotačních titulů a jejich čerpání v České republice. A vedla by k efektivnější práci s dotacemi, transparentnějším postupům, a velkým finančním úsporám.

Mgr. Václav Horáček 

Zpět